Není vítězství bez prohry aneb logika (nejen) parkurů

28. září 2015 v 14:00 | Tanuki |  Zásuvka v šupleti~
Vízěství... co to vlastně je za vítězství, vítězství bez prohry?
Odjedeš svůj první závod na klidném, ovladatelném, dobře skokově připraveném koni s mnoha zkušenostmi, a dostaneš mašli. A co z toho máš? Je to fajn motivace, ale co ti to dá do budoucna? Když chybuješ, víš, co máš zlepšit. Když si ale sáhneš na zlato, nabydeš takového sebevědomí, že se sám od sebe zlepšovat nechceš. Pohrdajíc těmi, kteří bojují a prohrávají, přitom prohrou získají více, než výhrou, si jezdíš po kolečku vítězů jako pán. Jsi hrdý, ale... na co? Na co přesně jsi hrdý? Žes projel dráhu, mnoho jiných již před tebou?

V tomhle jsou tyto soutěže strašně nespravedlivé. Nehodnotí se styl jízdy, ale rychlost a obratnost. Protože jsou to jen hobby závody, mísí se zde koně s poníky různé váhy, výšky, schopností a proporcí. Samozřejmě také jezdci. Je tu pár druhů jezdců, kteří se tam velmi často vyskytují, o kterých se lidem velmi špatně mluví a jejich jména často vysychají v jejich hrdlech jako na poušti. Jedni jsou ti hnusní, odporní sobci. Je to ten styl závodění a lá když na závody jezdíš téměř bez přípravy, koně ti připraví někdo jiný, ty se jen vezeš, na kolbišti před zraky POROTCŮ a diváků rveš koně za hubu, nohy ti lítají někam do vesmíru a sedíš jak pytel brambor, ale máš dobrého koně,... Je to dobře? Že na to nikdo nic neřekne? A ještě ho s radostí při dekorování pochválí za dobrou práci. Ještě bych ráda podotkla, pokud mě tedy při pohledu na opracoviště nešálil zrak, že bičem se kůň nepobízí (toto souvětí bych ráda věnovala dvěma určitě velice zdatným jezdkyním- Takové ty jezdkyně hlavně, že máme cajky od eskadronu a nadupanýho drahýho koně, že jo..). Jsou tu téže lidé s bohatými zkušenostmi, s dobře trénovaným koněm, ale to je zase špatně- převážně jsou to vysocí nadupaní teplokrevníci, kteří se přes překážky neskákali, oni přímo létali. Často měli se svými jezdci vyhraný slušný počet oficiálních závodů. Ale jejich majitelům, kteří vzdali boj o zlato ve vyšších soutěžích, jezdí jen hobby, aby si mohli pořádně pohonit ego, když obdrží další mašli. Jednou z posledních, velice otravných kategorií, jsou dětska, která se přivezou s rodiči, odjezdí koně, který jim tam již čeká připraven a pak si sednou a hodnotí ostatní, občas až nechutně jízlivými narážkami, které nebohým obětem drbů většinou tak úplně nepatřily. Moc vstřícných a opravdu zasloužilých mladých jezdců zde moc nebylo. Takže asi vše bylo, jak má být, nic neobvyklého.
A přece jen nebylo. Když na kolbiště vkročil obtloustlý koník, se kterým tam tak pracně zápasili, všem se zatajil dech a přišlo mi, že si ji prohlíželi poměrně nepřiměřeně kritickým okem. Byla jiná, než ostatní, byla tlustá. Jenže kdtyž nacválala a skočila první skok na opracovišti s velmi slušnou rezervou, drahé dámy z ještě dražších jezdeckých klubů málem omdlely překvapením. I jezdkyně se docela vymykala "rajťáckým konvencím", jedna z mála, která na sobě opravdu pracovala nejen v oboru jezdectví.
Ale neměla štěstí, jako ostatní, kterým patřily vavříny. Místo chytání oblaků chytala zajíce, nepěkně.
,,Nebezpečná kobyla" šeptaly si jistě závodnice, když procházely kolem neklidné rezky. Všichni jí obcházeli obloukem či hlasitě upozorňovali své bližní, ať k ní nechodí.

Vsuvka: Mimochodem, já bych, být v kůži té kobyly, pod tlakem, v novém prostředí, na prvních závodech, udělala třeba to samé. Není to stroj, nemůže šlapat tak, jak si ji naprogramujeme. Tenhle kůň má ducha silnějšího a většího, než polovina těch chudáků utrajdaných a unavených školních koní- ale nemůžou si za to. Nejsou takoví všichni školní koně, ale prostě to vidíte- jsou klidní a mírní koně s jiskrou a jsou koně, kterým tu jiskru nadobro uhasili a znovu nedovolí vzplanout- a stačí k tomu milion pomůcek, protože koně nedokážu ovládat sám.

Přeze to vše ona nasedla a odjela jako vítěz- jako král, jako rytíř.
A ona jím opravdu byla- tyto zkušenosti a touha po zlepšení se jsou mnohem cennější než nějaký lacinný kus látky původem z vietnamu- můžeš si ho vyrobit doma sám. Pokud si jej nedobyješ potem, slzami a klidně krví, můžeš klidně zůstat doma. Prostě pro tebe vítězství nemá takovou cenu, jako když pro něj musíš něco obětovat. Kolikrát musela prohtát Zelinková (jedna z mála mnou uznávaných parkurových jezdkyň :D), aby byla tam, kde je?
Víte, jak hrozně bolí, když něco zpackáte, ačkoliv se hrozně snažíte, a ten, kdo to má hrozně na háku jen projede a má to, o co jste tak pracně usilovali? A ještě k tomu ani ne tolik kvůli tomu super pocitu, že jste něčeho dosáhli, že jste jim to natřeli, ale kvůli blbé hnusné stužce, kterou si tvá milostivá matička pověsí na ledničku a tím to hasne?
Tím bych chtěla říci, neodsuzujte poražené, protože toho získali hodně. A neprovolávejte slávu vítezům nadarmo.

Tenhle článek bych chtěla věnovat mé kamarádce a její kobče. Pro mě jste rozhodně vítězové, ale ty to víš. Myslím, že po těhle událostech jsem se do tebe zamilovala ještě více.

To je vše k dnešnímu článku.. :DD Prosímvás, moc ho neřešte, to co píšu jsou hrozné kraviny a jen jsem se potřebovala vypsat :D A právě k tomu má sloužit tato vysoce multifunkční rubrika s příhodným názvem :'D ;)
Sayonara~
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 liška liška | Web | 28. září 2015 v 17:07 | Reagovat

I kdyžmám jezdectví, koně a vše kolem toho hrozně ráda, musím s tebou souhlasit. Jako u většiny věcí v dnešní společnosti hrozně moc znamenají peníze. Když někdo má peníze, ani se nemusí snažit a má všechno a všechny na háku. To samé u koní. Koupí si výborného a jistě drahého koně, zaplatí si dalších x lidí, aby se o něj starali a trénovali ho a ten úžasný kůň pak výborně ten parkur odjede i s pytlem brambor na zádech. Ne že je to tak vždycky, to ani náhodou, ale velmi často.
Není to fér, to rozhodně ne... ale co v dnešní době je :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama